Zbytky paměti

Výstava fotografií, Městská knihovna Vimperk, 02. - 31.5.2025

Zbytky paměti

O výstavě

„A všechno, co se hýbalo / už se nehýbe…“ — Egon Bondy.

Tato výstava přináší tichý obrazový dialog s místy, která zůstala mimo hlavní proud času. Snímky jsou současným otiskem prostředí, jež byla kdysi centry pohybu, hluku a činnosti – dnes jsou však ponechána napospas chátrání, postupné proměně nebo tichému přežívání.
Fotografie zachycují stopy někdejší funkčnosti i pomíjivého půvabu. Sledují, jak se čas podepisuje na materiálu, jak prostor dál vypráví, i když v něm ustal pohyb. Některá z těchto míst už dávno ztratila svou původní roli. Jiná stále slouží, byť na hranici zapomnění.

Výstava nepřináší odpovědi, ale spíše vybízí k naslouchání – minulosti, která nezmizela, jen tiše přetrvává.
Co zůstává, když funkce zmizí? Co vyprávějí trhliny, co znamenají nánosy prachu?

Je zbytek jen troska – nebo paměť?

O autorovi

Tomáš Bonhard je fotograf fotografující celý život, avšak teprve rokem 2022 ukončil své působení v korporátní společnosti, aby vykročil novým výzvám a mohl se naplno věnovat práci, která je jeho vášní a radostí, která ho naplňuje. Kromě profesionální fotografických služeb se věnuje i volné tvorbě.
Zvláště pokud jde výtvarnou stranu fotografie, je jí naprosto fascinován, její variabilností a možnostmi subjektivní, autorské interpretace téměř jakéhokoliv objektu. Schopnost vidět věci „po svém“ poskytuje až nekonečné možnosti vyjádření osobních pocitů, emocí a vnímání okolního světa pomocí kompozice a perspektivy, světel a stínů, barev i volbou samotných fotografovaných objektů. Právě v takovém přístupu vnímá příležitost osobní výtvarné seberealizace.Kromě několika jednotlivých, krátkodobých workshopů je jeho přístup k výtvarné fotografii ovlivněn především „Dálkovým studiem tvůrčí fotografie“ na „Liberecké škole foto-grafické“ pod vedením Šimona Pikouse.Svoje fotografie vystavoval v řadě skupinových a samostatných výstav.

Vystavené soubory

Až na napotřetí, při třetí dovolené na Rujáně (2024) jsem se odhodlal navštívit tyto „zakázané“ prostory, abych je prozkoumal a svým foťákem posbíral obrazový materiál.
Baví mě přemýšlet o tom, co se zde odehrávalo v minulosti, jaké jsou osudy těch, kteří zde sloužili dobrovolně či z povinnosti.

Tímto prostředím jsem byl naprosto fascinován. Zde se ještě vyrábí a nejen to! Vyrábí se zde opravdu kvalitní produkty.
Byl jsem pozván, abych právě zde některé detaily produkovaných výrobků zdokumentoval. Musel jsem se však úvodem ztratit a dlouhé chvíle věnovat tomu, co jsem zde svým subjektivním vnímáním nacházel.
Mám rád abstrakci a rád ji vyhledávám v reálných a obyčejných věcech kolem sebe.

V tomto prastarém mlýně jsem se ocitl neplánovaně, když jsem během svého pobytu v Německu navštívil farmu, kde krátce má dcera se svým přítelem působili jako dobrovolníci (2017). Vznikla série fotografií, ze kterých jsem byl nadšený nejen já, ale taktéž majitelky objektu.
O rok později, na Den otevřených mlýnů v celém Německu jsme uspořádali výstavu těchto fotografií právě v mlýně, přesně v  místech, kde vznikly. Bavilo mě pozorovat, jak málo z těch cca 200 návštěvníků toho dne dokázalo originální objekty bez nápovědy identifikovat.
Mám rád vizuální otázky bez odpovědí.

Výstava je prodejní!

Veškeré vystavené fotografie, vč. velkoplošných plakátů jsou k dispozici za jednotný sponzorský příspěvek  1.000 Kč.
Pokud by byl zájem o dotisk, nebo jiný tiskový formát / materiál, určitě mě neváhejte kontaktovat! 

Stejně tak, pokud by vás zaujala jakékoliv fotografie v galerii, jsem k dispozici!